Dilema...

Kam od září? FF nebo PedF?
A proč? Fakt nevím :o(

V prádle v bahně

Nabrala jsem si na stojanu pár kousků oblečení a zavřela se v kabince. Přišlo to v momentě, kdy jsem stála jenom v prádle. Rádiový pořad, o němž jsem dodneška jenom slyšela.
Vyzváněcí tón.... „Novák, prosím.“
„Dobrý den, tady rádio... máme tady vzkaz od vaší ženy.“
„Eh... ano?“
„Chtěla by vám říct, že vás pořád moc miluje a nechce bez vás žít, i když jste se nezachoval právě... pěkně. Co vy na to?“
To je milé, napadlo mě, teď mu nechá zahrát oblíbenou písničku... ale sakra, co ta výčitka? Roztržitě na sebe koukám do zrcadla.
„Hm... no... Já ji mám taky pořád rád...“
„Vy prostě patříte k sobě, pane Nováku.“
No to snad... To si ta moderátorka dělá srandu...
„No... asi ano...“ blekotal chlápek, ale ženská v rádiu byla neúprosná.
„Tak se vykašlete na tu cizí ženskou a vraťte se k manželce!“
Začala jsem si rychle sundávat zkoušené oblečení, tohle přece nebudu poslouchat...
„Když to není tak lehké,“ vzmůže se muž na chabý odpor. Představuju si, jak zatíná pěsti a slibuje své ženě v duchu okamžitý rozvod.
„Ale všecko jde, sám jste řekl, že s manželkou patříte k sobě. Co říkáte?“
„No... asi jo... hm...“ Nechutné. Ježí se mi všecky chlupy, jak se někdo nestydí dělat kariéru na malých lidských trápeních. Utíkám pověsit oblečení zpátky na stojan.
„No vidíte. Tak nashledanou a hodně štěstí.“ Cvak, moderátorka zavěšuje telefon vykolejenému muži a vrací se k manželce. „Tak co, paní Nováková, já jsem s výsledkem docela spokojená...“
„Ano, ano, děkuju...“
Pozdě. Tak jsem to slyšela celé. Je mi na zvracení. Z manželky, která nedokázala řešit intimní problém diskrétně, z manžela, který zradil, a nejvíc z moderátorky, která za tohle všechno dostane zaplaceno. Doufám, že se o nevěrách svého drahého nikdy nedozvím.

Emoční střípky :o)

Vypadám pořád stejně, ale prý jsem teďka bakalář. Nu, nic se nezměnilo kromě toho, že ze mě spadl půlroční stres a že formulářová kolonka na titul už nemusí zůstávat prázdná. Stejně je to divný pocit. Byla jsem včera po zkoušce děsně unavená, tak jsem šla spát, vydržela jsem ale ležet akorát půl hodiny a už se to zase ozvalo… neklid, nápady, akce, touhy, všechno, co jsem od ledna tlumila, vybuchlo v podobě nezměrné energie, v momentě bych byla schopná sbalit se a vyrazit kamkoliv s kýmkoliv na jakkoliv dlouho… do toho kapky nostalgie, náš bezva obor se teď rozdělí, otazníky, kde od září budu, smutek, že Zuzka je až za oceánem, a veselost při představě, jak tam utíká před skunky…
A v krosně půl litru eňoňuňo kubánského rumu, čtyři limetky a půl kila třtinového cukru, prý bude mochíííto párty, vlak na Vysočinu odjíždí v 15.57 :o)

Slečna učitelka v akci

S podezřelým úsměvem přede mě Vaneska položila učebnici prvouky a prý: „Vyzkoušej mě ze strany 64 a 65.“ Listuju. Minu kapitolu dopravní značky, krajina, v níž žijeme, látky a jejich vlastnosti, rostliny i živočichy a knížka zůstává otevřená na straně s tématy růst, vývoj, muž, žena a rozmnožování. Mimoděk mi to připomnělo, jak se mě druhá ségra před nějakým časem ptala, co je to erekce, a preventivně rudnu.

„Tak mi řekni čtyři fáze lidského života,“ začínám opatrně.

„Dětství, dospívání, dospělost a starost,“ jmenuje Vanča. Vysvětlit rozdíl mezi stářím a starostí je nadlidský úkol, takže jdeme dál. Když chci slyšet definice životních etap, dozvím se od své sestřičky, že rodinu tvoří „mama, tata a děcka“ a že „staří se nudí a dívají se na televizu“. Hm.

Posléze se přesouváme k zajímavější části. „Ehm... takže máme mužské a ženské pohlaví, tak mi řekni, jak se jmenuje to, co má taťka.“ Vaneska zrudne a zlomí se v záchvatu rozpačitého smíchu. V jejím řehotu zaslechnu zaznít slovo penis. „Výborně,“ snažím se dodržet pedagogickou zásadu pochválit a zároveň zachovat svou důstojnost, „a jak se jmenuje to, co má taťka dvakrát?“

Vanesku popadne nový záchvat smíchu a z obýváku slyším Natálku vykřikovat cosi o koulích. „No, Vančo, va...? var...?“ snažím se ségře napovědět, ať už to máme za sebou.

Ségra se ale řehtá čím dál víc a když se jí podaří popadnout dech, oznámí, že se to jmenuje varhany...

No prostě veselo. Jestli zítra do té písemky napíše, co z ní vypadlo doma, tedy že muž má penis a varhany, že ženské pohlavní orgány jsou žlučníky a že po oplodnění vajíčka vznikne slepice, to se učitelka asi podiví.

Let´s save the world, let´s save the planet!

Dohodly jsme se s kamarádkou, že začneme podnikat. Naprojektovaly jsme to včera, když jsme byly obě jakési v depresi tonoucí. Budou z nás obchodnice, hledejte pod názvem L&O Company.

Chceme prodávat zboží prudce nedostatkové, takže to nebude nic jednoduchého, ale máme pevnou vůli. Jen potřebujeme nějaké supporting stuffs, proto nejprve napíšeme projekt a zažádáme o grant drahou postmáti Evropskou unii.

Prvním krokem bude zakoupení farmy, zřejmě v líbezném prostředí Vysočiny. Tato výše položená oblast svědčí chovu ovcí, jejichž kožíšky budeme potom potřebovat. Kamarád Karel, kterého zatím neznám, ale který je prý bezva, byl nominován na výrobu pytlíků – bude je plést z vlny našich dobře napasených oveček. Pytlíky budou různých objemů – od malých dárkových (cca 0,25 l) po velká rodinná balení, samozřejmě cenově výhodná (10 l). Cena se bude počítat za gram, při větším odběru sleva až desetiprocentní; samozřejmě ale bude závislá na řadě faktorů, to je holt byznys... bude záležet, kolik lidí nás ten den naštve, kolik zklame, jestli nebudem mít zrovna menzes, jaké bude počasí a další věci.

Máte chuť koupit si náš produkt? Budeme s Olinkou prodávat optimismus...