Blouznění

Stoupala jsem k němu po bílých schodech, zpoza něj zářilo slunce a nebylo mu vidět do obličeje. „Pojď ke mně, Aido, neboj se...“ mluvil ke mně povědomým sametovým hlasem. „Ale já se nejmenuju Aida,“ namítla jsem. Stoupla jsem na poslední schod. „Jistěže se jmenuješ Aida,“ usmíval se a vzal mě za ruku. Byl nahý a já taky. Ruce měl chladivé a jemné. Vykročili jsme do zahrady, na obzoru zapadalo slunce a větřík si pohrával s větvemi stromů. U potoka poklekl a nabral vodu do dlaní. „Umyj se, Aido,“ vybídl mě, „půjdeme spát.“
Položil se vedle mě a svou chladivou rukou přikryl moje horké čelo. Usmála jsem se... Vtom se jeho prsty sevřely, zabolelo to, do tváře se mi zaryly nehty. Obličej i ruce mu začaly pokrývat šupiny. Vysmekla jsem se a utíkala pryč, ale zvedl se vítr a stromy mi do cesty kladly svoje větve. Za sebou jsem slyšela supění a sykot, naplnila mě panická hrůza a strach z bolesti... jen se dostat ke schodišti... ale hladina potoka se zvedla, přede mnou byla obrovská řeka... a za mnou zvuk plazícího se těla. V slepé naději na zázrak jsem vkročila do vody, ale byla ledová a prudce vířící... uklouzla jsem a hladina se nade mnou zavřela.

S báglem do lesů, ženám vstup zakázán

S naivitou sobě vlastní vydala jsem se o víkendu na vandr s pěti hochy. Půl tisíce kilometrů od domova do severočeských hvozdů. Byla to poučná výprava uvozená těmito slovy: „Na tomhle vandru žádná ženská není.“ A tak jsem se na tři dny stala mužem. Teď, kdy jsem opět ženou, uvědomuju si tyto zásadní poznatky.

Muž musí mít vždycky pravdu. Úkolem ženy je zařídit, aby pravda pošla z muže.
Muži jsou přírodní tvorové. Základní kombinace vychází z býka, dogy, páva, kohouta, slepice, krocana, prasete a paviána plus příměsi. Mezi sebou se oslovují vole.
Ženy jsou podle mužů totálně apatické bytosti - mužská zvědavost nezná mezí.
Muže lze vyhecovat k čemukoliv na světě.
Nezáleží příliš, jaké vzdělání muži mají. Oblíbená témata jsou ženské, stroje, chlast, o jiných se hovoří jen málo.
Čím drsnější výrazy, tím lepší pozice ve společenství.
Soucit muže je stručný a věcný (tobě teče krev, tu máš náplast... vypij ten coldrex hned teď!)
Muži milují zkratky, hlavně ty, co objeví oni sami.
Všichni muži touží být Chuckem Norrisem.

S modrým lejstrem

Vyhlašuji soutěž o ceny hodnotné:
Kterápak dívčina je teta Linda? ;o)

Žena, manželka a matka za volantem

Datum a čas: 15.7.2008, 18.30 – 20.15 SEČ
Trasa: Kyjov – Otrokovice

Otec: proč se rozjíždíš do kopce na dvojku?
Mamka: šak už jsem jela, auto už se hýbalo...
Otec: ne, dvojku tam mělas od začátku!
Mamka: nekecej mi do toho!
O dvě minuty později (stále v kopci):
Otec: ale přidej, přidej! Nebo budeme doma zítra ráno!
Mamka: mám nohu na podlaze, už to víc nejde... a mlč!
Za pět minut na křižovatce:
Mamka: ježiš... jsem na hlavní, nebo ne? Jsem na hlavní, Jarku?
Otec: nesleduješ značky! Sleduj je!
Mamka: a jsem na hlavní?
Otec: panenkomarja, děcka rozlučte se se spolužákama... jsi na hlavní!
Později na rovné dlouhé široké cestě:
Otec: zařaď pětku a jedem.
Máti: pětku?! Proč? Jedu jenom osmdesát a rychleji nepojedu!
Otec: tak to, děcka, toho Shrecka nestihnete, maminka nezařadí pětku.
Vaneska: ale já ho chcu vidět!
Mamka: máme ho nahraného! Nepotřebuješ to sledovat dneska!
Otec: ježišmarja pozor, cyklista, jeď od toho kraje!
Máti: ale když já mám strach, že se srazím s kamionem...
Za deset minut:
Otec: ke středu, jeď ke středu, nevymetej laskavě ty příkopy nebo se budem koulet přes střechu...
Mamka: nestresuj mě... proč jsi tak protivný, já nevím! Nedělej chytrého!
Natali: to je, tati, jak když slibovals, že nám z počítače vymontuješ harddisk!
Otec (k mamce): žes ty mě v té Topolné našla... jak by mně bylo bez vás dobře! A jeď k tomu středu!
Máti: kdybych tě nenašla, dodneška by ses válel pod duchnou a nechal se od maminky krmit! Tamta značka znamená, že tu budou koleje?
Buch buch...
Otec: ježišmarja, podvozek... moje autečko, můj mazánek...

Já jsem věděla, proč nechci řídit.