Princezna Margotka

Moje nejmladší sestra se jmenuje Markéta a má něco přes sedm let. V září konečně a s velikým těšením vystřídala školku za školu. Učitelky v mateřince si dost možná oddechly, současná učitelka začíná počítat první šediny - soudě dle jejích reakcí, které jsou zachyceny v Markétině žákovské.
Všechny moje sestry jsou zábavné, ale občas si myslím, že Markétka vede.
Dnes jsme se potkaly po delší době. Místo pozdravu mě přivítala otázkou: "Bylas někdy v Norsku?" Když jsem přitakala, hluboce si povzdechla: "Tam bych se chtěla podívat. Doteď jsem se nedostala za hranice této země."
"Vždyť jste byli v létě v Chorvatsku," připomněla jsem jí a přemáhala smích. Takové vyjadřování u sedmiletého děcka je prostě srandovní.
"No jo. Osobně ale znám jenom Česko a Chorvatsko. Ale v televizi jsem už byla v hodně zemích," řekla zasněně.
"A kde se ti líbilo nejvíc?" ptala jsem se, i když odpověď jsem vlastně už znala.
"Asi v tom Norsku," opakovala, "je tam nádherná příroda," dodala dramaticky s mírným důrazem na "r" a "ř", které však už podle logopedky zvládla natolik, že byla vyřazena ze školního logopedického kroužku. Ovšem kdoví, jak to bylo.
"Dostala poznámku, zase," postěžoval si taťka prohlížeje si žákovskou. U dnešního data se červenilo razítko "Nezlob!" Zalistovala jsem sešitkem. Na předchozí stránce pro změnu stálo: "V hodině matematiky pohodila lavicí!" Přišlo mi to veselé (stejně jako tehdy, když si Markéta na hlavu vysypala nastříhaná písmenka). Taťka se ale tvářil spíš nešťastně.
"Jak se to stalo?" ptala jsem se sestry.
"Hráli jsme matematickou hru na krále. Můj soupeř mě porazil už v základním kole, no a já jsem se tak vztekla..." pokrčila rameny omluvně. "Zlost dává křídla, nebo jak se to říká," dodala s úsměvem rozšafně.
Na závěr si mi Markétka postěžovala, že nejvíc problémů má ve čtení. "Víš, problém není v tom čtení samotném," pravila, "ale v tom, že já nikdy nevím, kde jsme."
"Nebaví tě to nebo co?" ptala jsem se. Byl to ovšem zcela mylný tip.
"Ne. Když oni jsou v čítance teprve na straně dvacet. Mě zajímají ty příběhy, co jsou napsané vzadu, tak čtu dopředu... teď jsem na straně čtyřicet osm," povzdechla si smutně. V ten moment mi jí bylo trochu líto. Nuda je děsivá a někdy nezbývá, než se bránit trochou zlobení.
Vzpomněla jsem si na prošeptané, prodopisované, pročtené, prospané nebo nenavštívené přednášky. Forma zlobení je úměrná věku. Každopádně je asi dobře, že nám už na vysoké nemůžou psát poznámky.

Zimní výprava pod Radhošť

Právě uplynulý víkend byl po dlouhé době pořádně akční. My, otrokovičtí skauti, a oni, naši přátelé a kamarádi, jsme se vydali na výlet na Dolní Bečvu. Bylo nás celkem osmnáct, z toho dvě Rusky a jeden Ind, kteří jsou na studiích ve Zlíně.
Cesta tam byla divoká. Čert vem trojí přesedání, ujetý přípoj a dlouhé čekání na nádraží, díky kterému se přeprava protáhla na téměř pět hodin. Opravdovým peklem byla jízda ve vagónu se zamrzlým topením. Vydechovali jsme obláčky páry a bodrý průvodčí oděn provokativně pouze v nádražácké košili žertoval o zlobivém topení. Když jsem cítila, že asi tak po kolena necítím nohy, konečně jsme byli ve Valmezu. Za zmínku ještě stojí úschovní skříňky v Rožnově, které byly "v poruše" a vrátily mi dobrou náladu.
Skautská základna generála Hlaďa prošla za rok neuvěřitelnými změnami, takže zatímco loni jsme chodili čurat ven a na starých kamnech jsme rozpouštěli sníh, aby byla voda na čaj, letos jsme si užívali splachovacího záchodu, plně vybavené kuchyňky, a dokonce funkční sprchy s teplou vodou.
V sobotu se část lidí vydala na sněžnicích na Pustevny. Druhá část (zejména přítomné ženy, Ivoš zapomenuvší si pohorky a Ind v riflích) se nahoru dopravila motorizovaně. Přes množství lidí tam bylo krásně. Sluníčko hřálo, vítr nefoukal, sníh se třpytil a medovina voněla; všechny smysly si užívaly. Rusky původem ze Sibiře měly jarní náladu a Ind uhranutě zíral na záplavu sněhu. Prošli jsme se po hřebeni, mrkli jsme na sněhové sochy a já jsem Hrnčovi velice romanticky zakoupila štramberské uši, které jsem mu potom dost neromanticky snědla.
Večer jsme byli všichni unavení, ale stejně se bujaře společensky žilo až do tří do rána.
Vstávali jsme po deváté. Petr nenávistně hučel něco o polovojenské organizaci, ale nakonec vstal taky. Společnými silami jsme uklidili, zkontrolovali, jestli někde nezůstala zakutálená láhev od rumu a zamávali jsme mezinárodní návštěvě.
Bylo to super, akorát musím do příště zainvestovat do nějakých fakt dobrých zimních ponožek. A taky si musím od Ivoška vzít text na tu veselou písničku o selce a sedlákovi v Tyrolsku :-P

Čestmírovské pozdravení

Od příjezdu z Bulharska se můj blog nějak zasekl. Ne že by nebylo o čem psát. Vánoce vyplněné pojídáním a potkáváním lidí přinesly řadu nových poznatků. Například že se za týden dají přibrat tři kila. Že spolužačka z gymplu se rozhodla po desíti měsících známosti do toho praštit a nenápadně se v listopadu vdala. Že jiná spolužačka to v České republice zabalila a odletěla hledat štěstí na Nový Zéland. Že ani několik let vztahu není zárukou toho, že to pak dva lidi zvládnou spolu sami na padesáti metrech čtverečních. Že Hrnča je kvůli mě ochotný ulovit jelena. A další zajímavosti, bohužel hodně z nich patří k řečem, co se šuškají z ucha do ucha, takže cenzura, vážení... :)
Silvestr na Jitřence byl povedený. Přilehlá vesnička Vír mi připomněla Bulharsko. Skoro celou dobu jsme hráli různé hry - od Bangu až ke kostkám. A ani se toho letos moc nerozbilo :D
Celková bilance minulého roku dopadla dobře, rok 2009 můžu charakterizovat slovem "odvaha", což není zlé.
Leden je zatím ve znamení ustalování. Papírování ohledně Erasmu mám zčásti za sebou, další mě čeká. Chystám se na nový semestr a jelikož se cítím být plná duševních sil, právě mám zaregistrováno 70 kreditů včetně kurzu klasické čínštiny :D
Byteček na Vídeňce zažívá poslední změny a vypadá to u nás teď docela jinak, přijďte se všichni podívat. Od Ježíška máme hrozně moc čajů a kafe, tak ať se to zlikviduje. Sušenky si doneste, ty likvidovat zvládám :-P
Taky čtu - po dlouhé době z vlastní vůle, ne kvůli škole - a je to bezva. A sleduju filmy a ovečku Shaun. A vymýšlím, co bude dál, co v létě, co na podzim a za rok. Tenhle zasněžený leden je jako list bílého papíru a ve skříňce mám spoustu pastelek :)