neděle 18. července 2010

Tajemství Dračí hory,

to byl název letošního skautského tábora volně inspirovaného Hobitem. Dva týdny ve Vřesovicích utekly neuvěřitelně rychle. Děti byly tak úžasné, že jsem přijela sice úplně mrtvá, ale plná optimismu ohledně smyslu rodiny, učitelství, výchovy, skautingu a světového vývoje :)
Zpívala jsem ve svatebních šatech (pořízených v Bulharsku na bílou paní) na střeše srubu. V sedm ráno jsem snídala na nafukovací lodi na osvětimanské přehradě bábovku. V detektivní hře jsem si zahrála děsivou upíří baronku. Vytáhla jsem přibližně pětasedmdesát klíšťat a zavázala jsem několik naražených zápěstí a kolen. Namazala jsem tunu krajíců chleba. Letos jsem nemusela předvádět kliky s tlesknutím, zato jsem musela zahrát samičku kudlanky nábožné a také větu "Kadibudka už je moc plná." Sřílela jsem z profesionálního luku (přesně čtyřikrát, pak mi praskla žíla v ruce). Spolupráce se třemi muži byla občas náročná, ale vesměs na mě byli hodní :) No prostě dobré to bylo, dobré.
A podívejte se na vítězné divadlo. Děti jsou prostě šikovné :)

pátek 2. července 2010

Vltava 2010

Stává se ze mě zkušený vodák. Včera jsem přijela ze své páté vody a musím se pochlubit, že se naše loď ani jednou necvakla :)
Diplom za nejvyšší počet cvaknutí byl nečekaně udělen Dejfovi a Emě, ale i jejich výkon byl slabý - pouze dvě otočení. Pravda je, že to druhé na klidné vodě při přistávání bylo opravdu vtipné a vydalo za víc než jedno.
Ocenění za nejveselejší výbavu dostala Pavlínka, a to za lak na vlasy, kterého vezla celý velký sprej, protože co kdyby jí došel. Leňa jí konkurovala růžovými krajkovými kalhotkami a druhá Leňa velkou mycí houbou. Jinak se ale všichni mí neotdooroví kamarádi ukázali být poměrně praktičtí. Nikdo nezapomněl spacák a nikdo nevezl fén na vlasy.
Cestu s námi absolvoval také náhradní bárbínový Pekař (ten opravdový je v Guinei). Celou dobu seděl na přídi Pucíkovy lodi a roztahoval nohy na kolemjedoucí lodě. Pak mu upadla ruka, kterou medička Lenka opravila až poté, co bárbíně oddělila nohy od trupu. Doufáme, že bárbína nebyla panenka woodoo.
Zažili jsme také kulturní momenty. V Českém Krumlově jsme navštívili grafitový důl a ve Zlaté Koruně venkovní divadlo. Trochu se zpívalo, trochu se pilo (řekl někdo čert?), nejvíc se mluvilo (Pucíkovy historky anebo To jednou na hudebním táboře...), vzpomínalo a plánovalo. Prý za rok jedem zas :) Fotky najdete tady.