pondělí 28. listopadu 2011

Z rychlíku

To snad není možné, aby už začal advent. Zase Vánoce. Letos nestíhám, dárky nebudou.
Minulý týden byla první pedagogická rada. Ve čtvrtek máme třídní schůzky. Jsem zvědavá na rodiče těch mých koťátek.
Koťátka z několika tříd mě varovala, abych se opovážila otěhotnět. Prý na to mám rychle zapomenout, kdyby mě to náhodou napadlo.
Na poradě byla legrace. Třídní učitelé dostali příkaz, aby na schůzky srazili lavice k sobě, dali na ně ubrusy a čaj a vytvořili příjemnou atmosféru. Chemikářka, vládkyně chemické učebny, vážným tónem poznamenala, že ona tam má ten plyn. Ředitel zjednával ticho pět minut, zkrotit třicet řehtajících se učitelek není sranda.
Jedna třída si mě rezervovala na výlet. Nejsem v zásadě proti, akorát mi budou muset slíbit nějaký výšlap. Chudáci se těší spíš na společné pivo a nechápou, že to se nestane.
Dnes mě ve druháku pobavili při rozboru milostné básně: "Je to lyrika, nebo epika?" ptám se já.
"Je to romantika," odpovídá studentka zasněně.
Vrcholem všeho ovšem je, když student posledního ročníku zapomene doma aktovku a pak omluvně krčí rameny, když po něm chcete úkol.
Jo a včera jsem si udělala osobní rekord. Za den jsem napsala 16 000 znaků do diplomky.

čtvrtek 17. listopadu 2011

Můj druhý stužkáč

Protože jsem známá hujerka, dorazila jsem ze všech učitelů jako první. Třetinu třídy jsem nepoznala, protože je učím jen jednu hodinu týdně. Druhou třetinu jsem nepoznala, protože byla tak upravená a nakrásněná, že to byli úplně jiní lidi. Zbylou třetinu jsem poznala hlavně díky tomu, že kluci se naštěstí nenalíčili a nenačesali.
Přípitek, večeře a stužkování bylo ještě pořád formální a důstojné.
Pak byl kvíz - měli jsme poznat studenty na fotkách z dětství. Vzhledem k výše uvedeným podmínkám to věru nebylo jednoduché, ale s malou nápovědou jedné studentky (která zřejmě skutečně chce odmaturovat) jsem trefila třináct z jednatřiceti.
V tombole jsem vyhrála výlet do Tater v podobě tří tatranek. Mohlo to být horší, božskou spásu (balík toaletního popíru) bych pak do hospody opravdu nést nechtěla.
Nakonec jsme skončili v Mamutovi. Po cestě tam jsme stihly s holkama probrat kde co, zejména studium a chlapy.
Dala jsem si víno a studenti si pod stolem nalívali ferneta. Pak mě jeden chlapec pozval na panáka. Byla jsem svolná se zlatým jelcinem. Student řekl, že to není panák, a postavil přede mě jegrmajstra. Druhého jsem odmítla, protože víte všichni, kolik toho vydržím, že.
"Paní profesorko," pravil už značně vláčně, "vy se kvůli nám straníte alkoholu, to od vás není pěkné." Následně mě objala jedna studentka a ujistila mě, že se na pondělí tu šestnáctou maturitní otázku naučí. Usoudila jsem, že je čas jít domů, neboť v nejlepším se opravdu má přestat.
Od jedné slečny jsem při loučení dostala pusu na tvář. Trochu mě to překvapilo, no ale proč ne, že.
Nuže, akci hodnotím jako zdařilou. Opravdu jsem zvědavá na pondělní seminář :))

středa 9. listopadu 2011

Právě jsem vytáhla z čaje už druhou utopenou mušku.

Kde se ty potvory pořád berou?
Mám pocit, že mezi prvním zářím a dnešním devátým listopadem utekly asi tak dva dny. Jsem zanořená do práce jak ponorka do oceánu a světla zatím nevidět. Ale to přejde. Diplomka nabývá tempem nebývalým, i když stále není jasné, jestli bude dopsána včas. Ale v práci je to natolik bezva, že není prostor propadat depresím, ani těm podzimním.
Volné chvíle (ano, pořád ještě zbývá čas i na ně, i když je to z velké části sebezáchovné) trávím u pandemicu, vařením, procházkami a povalováním po kavárnách. Neboť přeci jen jsem ve své podstatě ze všeho nejvíc hédonista :)
Díky jednomu intelektuálnímu kamarádovi objevila jsem úžasného spisovatele, který aspiruje na post v mých TOPten, Jana Křesadla. Před spaním se, večer co večer, nořím do postmoderně románového světa a nepřestávám žasnout nad možnostmi jazyka. (Tedy prý to až zas tak postmoderní není, ale já myslím, že ano.)
Kromě toulek po Brně páchám také toulky po Olomouci. Je fajn poznávat zas jednou nové město, dovezla jsem si odtamtud pyžamo s ovečkama. A plánuju výlet do Prahy, do Vídně a jaksi ze zvyku taky do Plovdivu.
Hlavně když se je na co těšit, což?