Trochu nechutný příspěvek

Nikdy bych netušila, jak taková maturita může být pro učitele vyčerpávající. Jeden by řekl, že stačí prostě sedět a poslouchat, co ze studenta vypadne. To se podařilo z mých dvanácti zkoušek pouze v jednom případě, kdy dobrá otázka sedla šikovné slečně. Jinak ovšem...
"Paní učitelko, jestli si vytáhnu filosofii, tak se rozbrečím a končím," pravila jedna studentka těsně předtím, než si filosofii opravdu vylosovala. Myslím, že je průsvitná ještě dneska, ale zvládly jsme to.
Dvě studentky u mě maturovaly poté, co obdržely pětku z biologie. Obě byly úplně vykolejené a považuji za svůj pedagogický úspěch, že jsem z nich dostala aspoň něco a že se během zkoušení nesesypaly.
Emoční vypětí a stres ovšem způsobily, že jsem se tak trochu sesypala já. Po prvním dni maturit mi vyletěla teplota a tělo přestalo normálně fungovat. K večeři jsem si dala meloun s tím, že takové vodnaté cosi mi nemůže ublížit. Když jsem se v noci potácela ze záchodu do postele, měla jsem už jiný názor. Vtipná byla scénka z cesty do práce, kdy se se mnou rozloučil zbytek melounu a spousta žaludečních šťáv. Představte si slečnu v šatičkách, na podpatcích, v saku a s kabelkou, jak v půl deváté ráno zvrací v centru Brna...
Druhý den maturit naštěstí proběhl lépe, možná taky proto, že jsem snížila nároky a mým hlavním cílem bylo přežít (a nepoblinkat předsedkyni maturitní komise).
Když jsem odcházela z práce, jeden student mě upozornil, že vypadám dost špatně. Následně se konverzačním tónem otázal, zda nejsem těhotná. (NE, nejsem.) Neměla jsem sílu mu vynadat, ale učiním tak při nejbližší možné příležitosti.
Každopádně už chápu, proč některé kolegyně maturují zásadně zdrogované lexaurinem.

Po sedmi letech, skoro na den přesně,

jdu zítra k maturitě. Tentokrát ovšem usednu na druhé straně stolu.
Vzhledem k mé současné intenzivní přípravě na státnice jsem se maturitou příliš nestresovala. Tedy do minulého pátku, kdy mi jeden student poslal seznam maturitních témat s dotazem, zda to jsou letošní otázky. Orosilo se mi čelo a krůpěje potu stírám doteď. Fakt, že někdo shání témata (která probíráme od září) šest dní před zkouškou, mě věru neuklidnil.
Jedna věc je lovit ze své paměti znalosti za pomoci učitele. Druhá věc je lovit znalosti z paměti vyplesklého studenta. Po roce před tabulí jsem se sice hodně naučila, ale pořád toho hodně nevím. Jaká je strategie vedoucí k důstojnému přestání situace?
Kamarádka a kolegyně Petra mi právě píše, že jde k maturitám s husitskou písní na rtech. V Praze mají holt jiné možnosti. Přemýšlím, kde do rána seženu sudlici.
Kromě toho jsem si dnes neprozřetelně koupila čokoládové oplatky. Ze stresu jsem odpoledne zežvýkala celý balíček a teď trpím paranoiou, že se zítra nevlezu do šatů.
Abych se vynořila z chmurných úvah, zanořila jsem se do vany. Tam mě však napadla myšlenka nejhorší. Zatímco před sedmi lety jsem měla poměrně velkou šanci, že nepadnou témata, která jsem nechtěla a(nebo) neuměla, teď je tento scénář zhola nemožný, neboť mě nečeká maturita jedna, ale dvanáct.
Nu, jdu si opakovat ekonomiku.